už to tu raz bolo linkované, ale ten proces výroby kolaborantov je dokonale popísaný:
https://bavorovy-poznmky.tribe.so/post/535-udery-usa-proti-nejlepsim-lidem-ruska-a-limitrofu-611e0766ac5078b8013d05be
Odkud se berou kolaboranti…
Skutečnost je taková, že budoucí „policajty“ vychovává americký režim po celém světě, takříkajíc ve třech etapách. Zpočátku jsou jen stoupenci progresivní globální agendy. Aktivisté, bojovníci za vše dobré proti všemu špatnému. Mnozí z nich budou celý život usilovat o své dobré cíle a zůstanou čestnými občany. Některé však v určitém okamžiku napadne, že hlavním nepřítelem pokroku je - najednou - jejich vlastní země a nadmíru špatný lid, který ji obývá.
V tu chvíli se aktivista s rozzářenou tváří snaží vyčlenit ze svého lidu. Nadále vede aktuální agendu, třídí odpad a pije své veganské latté, ale stále více se zakukluje v sevřené komunitě. A zároveň se cítí být součástí kasty nadlidí se svatouškovskými tvářemi, kteří dnes žijí ve stovkách metropolí od Nairobi po Peking, od Buenos Aires po Moskvu.
Ale roky plynou, aktivista stárne, nic kolem něj se nemění. Země je pořád stejná - špatná, lidé jsou pořád stejní - špatní, jen on je takový nadčlověk - čistý jak padlý sníh…
A tak se v aktivistovi rodí pomstychtivé sny o tom, jak do jeho země konečně přijdou ti správní demokraté z hlavní Demokracie, upřímně zdemokratizují vše, co se hýbe, a jeho, aktivistu, jmenují gauleiterem nad nesprávným lidem. Nebo alespoň policajtem pod jejich velením. Dostane dobrý plat v dolarech a bude moci krotit obyvatelstvo, kterému mu bude podřízeno.
„Policajti“ z postsovětského prostoru mají tyto sny ve dvou epizodách. V první z nich si to pokrokáři za pomoci americké armády vyřizují se svým špatným obyvatelstvem. Ve druhé táhnou na Moskvu…
Mnozí naši současníci žijí v takových představách již desítky let. Pomstychtivost, závist, snění o pánovi - to jsou samozřejmě prvotní znaky poraženého. Být poraženým je však stav mysli, nikoliv stav peněženky. Mezi latentními policajty je mnoho bohatých lidí a rentiérů, často ne chudých, zkrátka úspěšní občané.
Takže uvnitř země - dosud nezávislé a nezdemokratizované - existuje celá vrstva lidí, kteří svou vlast rádi vydají okupantům, a to ani tak ne proto, aby získali nějaké pamlsky, ale proto, aby mohli udělat dlouhý nos na své krajany.
už to tu raz bolo linkované, ale ten proces výroby kolaborantov je dokonale popísaný:
https://bavorovy-poznmky.tribe.so/post/535-udery-usa-proti-nejlepsim-lidem-ruska-a-limitrofu-611e0766ac5078b8013d05be
Odkud se berou kolaboranti…
Skutečnost je taková, že budoucí „policajty“ vychovává americký režim po celém světě, takříkajíc ve třech etapách. Zpočátku jsou jen stoupenci progresivní globální agendy. Aktivisté, bojovníci za vše dobré proti všemu špatnému. Mnozí z nich budou celý život usilovat o své dobré cíle a zůstanou čestnými občany. Některé však v určitém okamžiku napadne, že hlavním nepřítelem pokroku je - najednou - jejich vlastní země a nadmíru špatný lid, který ji obývá.
V tu chvíli se aktivista s rozzářenou tváří snaží vyčlenit ze svého lidu. Nadále vede aktuální agendu, třídí odpad a pije své veganské latté, ale stále více se zakukluje v sevřené komunitě. A zároveň se cítí být součástí kasty nadlidí se svatouškovskými tvářemi, kteří dnes žijí ve stovkách metropolí od Nairobi po Peking, od Buenos Aires po Moskvu.
Ale roky plynou, aktivista stárne, nic kolem něj se nemění. Země je pořád stejná - špatná, lidé jsou pořád stejní - špatní, jen on je takový nadčlověk - čistý jak padlý sníh…
A tak se v aktivistovi rodí pomstychtivé sny o tom, jak do jeho země konečně přijdou ti správní demokraté z hlavní Demokracie, upřímně zdemokratizují vše, co se hýbe, a jeho, aktivistu, jmenují gauleiterem nad nesprávným lidem. Nebo alespoň policajtem pod jejich velením. Dostane dobrý plat v dolarech a bude moci krotit obyvatelstvo, kterému mu bude podřízeno.
„Policajti“ z postsovětského prostoru mají tyto sny ve dvou epizodách. V první z nich si to pokrokáři za pomoci americké armády vyřizují se svým špatným obyvatelstvem. Ve druhé táhnou na Moskvu…
Mnozí naši současníci žijí v takových představách již desítky let. Pomstychtivost, závist, snění o pánovi - to jsou samozřejmě prvotní znaky poraženého. Být poraženým je však stav mysli, nikoliv stav peněženky. Mezi latentními policajty je mnoho bohatých lidí a rentiérů, často ne chudých, zkrátka úspěšní občané.
Takže uvnitř země - dosud nezávislé a nezdemokratizované - existuje celá vrstva lidí, kteří svou vlast rádi vydají okupantům, a to ani tak ne proto, aby získali nějaké pamlsky, ale proto, aby mohli udělat dlouhý nos na své krajany.