Předkládám závěr z knihy "Novičok: Kauza Sergeje a Julije Skripalových - Ladislav Středa".

Knihu doporučuji k přečtení. Pro pochopení podstaty sdělení není nutné chemické vzdělání. Níže přikládám závěr, který vhodně poslouží k dokreslení současné situace (19.04.2021 - Vrbětice: USA a Rusko).

ZÁVĚR

O kauze dvojitého agenta Skripala jsou od počátku z Británie šířeny informace, které si navzájem odporují, popírají se a jedna druhou vyvracejí. Z oficiálních zdrojů jsme se tak
postupně dozvídali, že ruský agent se svojí dcerou byli otráveni na různých místech, často od sebe vzdálených. Odborníci nám sdělovali diametrálně odlišné údaje o množství použité toxické látky. Byli jsme informováni, že zdravotní stav obětí je beznadějný, poté jsme se dozvěděli, že následky budou trvalé, abychom byli nakonec ubezpečeni, že už jsou obě oběti v pořádku. Nesmějí ovšem s nikým mluvit. Stejně výrazně se lišily údaje o celkových počtech ohrožených lidí, o množství zasažených a o těch, kteří museli být ošetřeni, aby se jim nic
nestalo. Nejprve jsme byli ujištěni, že s novičokem (či přesněji s různými jeho druhy) se pracuje jedině v Rusku. Postupně se počet zemí rozšiřoval, takže není snadné určit, které země tuto stoprocentně smrtelnou nervově paralytickou látku, na jejíž následky se naštěstí neumírá, vůbec nezná. [78]

Případ Sergeje a Julije Skripalových vyvolal řadu otázek - kdo, proč, jak, a na žádnou z nich tato kniha neodpověděla. Ani nemohla. Ale také tento případ vyvolal řadu pochybností, na které rovněž nikdo nereagoval. Pro někoho je tato kauza naprosto jasná: „My, hlavy Francie, Německa, Spojených států, Kanady a Spojeného království opakujeme naše pobouření nad použitím chemické nervově paralytické látky známé jako novičok v Salisbury 4. března. Plně důvěřujeme britským závěrům, že dva podezřelí jsou důstojníci ruské Vojenské zpravodajské služby, rovněž známé jako GRU, a že tato operace téměř jistě byla schválena na nejvyšší vládní úrovni,“ stojí v prohlášení těchto států ze dne 6. září 2018. Toto obvinění kategoricky odmítá Ruská federace. Moskva neměla žádný důvod, aby Skripalovy otrávila v předvečer prezidentských voleb a krátce před mistrovstvím světa ve fotbale. Ke střízlivému hodnocení situace se postavila Čína, vyzvala Británii, aby
respektovala mezinárodní právo a základní normy mezinárodních vztahů, a také aby se snažila vyhnout růstu konfrontace.
Objevila se ale i řada zvěstí a konspiračních teorií, kdo a proč
mohl tuto kauzu novičok vyvolat. Takže naznačme alespoň některé. Nepotřebuje britská vláda odvést pozornost od potíží s brexitem, prohloubit po ztrátě vedoucí role ve světě jednotu západních spojenců až po snahu posílit upadající vliv liberální
demokracie? Kauza novičok slouží k odvedení pozornosti od krize uvnitř vlády Theresy Mayové, ze které odcházejí její lidé, vláda doslova kolabuje. Vyjednávání o brexitu nemají žádné dobré vyhlídky a reálně hrozí, že Velká Británie vystoupí z EU bez dohod s Bruselem. Taková varianta by znamenala, že vláda Theresy Mayové vstoupí do války s britskými bankami a globalisty. To, že britská premiérka obvinila Rusko tak bleskově po incidentu a s naprostou absencí jakýchkoli důkazů, vyvolává přesvědčení, že cílem jejího prohlášení bylo nejen položit základ k další fázi protiruské kampaně zemí, které se podílejí na
protiruských sankcích, ale i demonstrativně se distancovat od jakýchkoli pokojných nekonfrontačních snah tento incident řešit. Jinými slovy, cílem premiérky je konfrontace za každou cenu. V té souvislosti pak ovšem nelze vyloučit ani to, že napadení Skripala bylo zinscenováno jako potřebná záminka britskou tajnou službou za podpory tajné služby americké.

Nebo je ve hře ruský zemní plyn, který by měl být nahrazen americkým zkapalněným plynem a Sergej Skripal se stal jednoduše obětí amerických obchodních zájmů v Evropě? USA investují spoustu peněz do výstavby terminálů LNG a hodlají vytlačit Rusko z trhu, i když ruský plyn je levnější, spolehlivější při dopravě a ekologičtější. Spojené státy chtějí využít svůj tlak na Evropu, aby poškodily ruskou ekonomiku. Německá vláda se obává, že se Spojené státy nevzdají svých snah zastavit výstavbu plynovodu Nord Stream-2 a americké ministerstvo zahraničí již vyhlašuje sankce. Tlak na Německo zdůvodňují Spojené státy jednoduše - jak můžete spolupracovat s někým a platit mu miliardy dolarů, když prokazatelně použil bojovou chemickou látku proti kolébce demokracie v Evropě, členské zemi NATO?

V politických kruzích v Německu sice trvají na tom, že země a Evropa jako celek mají právo tuto otázku řešit nezávisle, ale Washington vyvíjí obrovské úsilí, aby určoval energetickou
politiku Evropy. Je to už konkrétní příklad hybridní války?
Nebo USA dokonce sledují cíle, které mají geostrategický charakter s dlouhodobou perspektivou a realizace Nord Stream-2 je pouze část této velké hry? A Skripal je její
součástí? Hlavním cílem je zpřetrhání všech vazeb v infrastruktuře pro dopravu zdrojů mezi kontinentální Evropou a Ruskem. Spojené státy hledají jakýkoliv důvod, aby rozdělily Evropu a oslabily ji, čímž by ji přinutily, aby se obrátila ke svému spojenci, Spojeným státům.

Možná, že za tím vším stojí válka v Sýrii, jak třeba naznačila britská velvyslankyně po mimořádném jednání Rady bezpečnosti OSN, když prohlásila, že Spojené království a jeho
spojenci budou „nadále protestovat proti ruskému světonázoru, v němž mohou státní činitelé provádět takovéto útoky [v Anglii] a mohou povzbuzovat a podporovat syrské představitele v jejich útocích na civilisty. Takže tohle je vlastně nepřetržitý sled protestů proti tomuto světonázoru, kdy můžete jednat mimo rámec norem mezinárodních pravidel a civilizovaného
chování“.

A s tím úzce souvisí dlouhodobé rozhodování západních spojenců při posuzování toho, kdo používá chemické látky v Sýrii, ať už se jedná o použití sarinu ve Východní Ghútě, v Chán Šajchúnu nebo v Dúmě nebo chloru kdekoliv jinde.

A na druhé straně - jaký by mohl být ruský podíl na této kauze? Je to akce ruské tajné služby GRU, která chce tímto ukazovat svoji moc? Nebo akce vedoucích představitelů Ruska k potrestání Skripala, protože nedodržel dohodu a po svém propuštění z vězení a výměně za jiné špióny stále pracuje nejméně pro čtyři tajné služby? Je pravda, že GRU je velká, aktivní a agresivní agentura, která kombinuje široké spektrum prvků a činností, od běžné vojenské špionáže, přes jednotky zvláštního určení Specnaz, po hackerské útoky a radioelektronickou špionáž. GRU rovněž dokáže ovlivňovat vojenské velení. V důsledku toho si tato rozvědka může v současné zpravodajské válce mezi Ruskem a Západem počínat velmi aktivně a ostře, avšak zároveň se zjevně stala pohodlným obětním beránkem. A že se chtějí příslušníci tajných služeb pomstít někomu, koho považují za zrádce, není překvapivé.

„Jsme vojáci a pro vojáky je důležitou věcí splnit misi,“ prohlašuje nejmenovaný bývalý důstojník GRU. A konečně jeden z posledních scénářů - nejedná se společnou akci britských a ruských tajných služeb směřované proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi? Účast ruských tajných služeb by měla být pomstou za Putinovu čistku v armádě odvoláním několika generálů a admirálů. Akce potom mohla být připravena ve spolupráci s ruskými jestřáby, na které mají různé enklávy západních zpravodajských služeb vazby ještě z doby jelcinovského rozkladu Ruska. Motivem by bylo oslabení pozice Putina a posílení pozic radikálů. Obvinit ho, že osobně nařídil použití nervově paralytické látky na území členského státu NATO a proti jeho obyvatelům. Na základě tohoto obvinění bude možné uvalit na Rusko zničující sankce a provést izolaci Ruska způsobem, který povede k pádu Vladimira Putina.

Jisté je, že velkým problémem v této kauze jsou právní aspekty. Základním kamenem právního státu je presumpce/předpoklad neviny. Jednoduše vyjádřeno: žalobce má povinnost vinu obžalovanému dokázat. Pokud se tak nestane, platí za nevinného. Navíc mezinárodní smlouvy zcela jasně vykazují presumpci neviny jako nosný pilíř právního státu. Tento princip
najdeme kodifikovaný ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN z roku 1948 (čl. 11, odst. 1), o něm se zmiňuje i tzv. Zelená kniha Evropské komise z roku 2006, která varuje před jeho narůstajícím porušováním. Jeho kodifikaci najdeme rovněž v Mezinárodní smlouvě o občanských a politických právech (čl. 14, odst. 2), členské země Rady Evropy se mu upsaly
v čl. 6, odst. 2. Evropské právo zná rovněž princip předpokladu viny, které ale může platit Strana 228 pouze ve výjimečných případech, přičemž musí být zachován tzv. fair trial, právo na férový proces. Ovšem v našem případě britská vláda obratem označila Rusko za atentátníka a ultimativně požadovala, aby do 24 hodin dokázalo svoji nevinu. Londýn nejen že nepřinesl
žádné konkrétní důkazy, ale navíc neumožnil Rusům přístup k vyšetřování. Nabízí se tedy otázka, jakým způsobem by měl obviněný nevinu dokázat?
Jaký je tedy právní rámec této kauzy? Za prvé: od samého počátku je obžalovaný vmanévrován do role viníka. Za druhé: v této pozici má vyvrátit obvinění, což zbavuje žalobce povinnosti vinu na základě evidentních důkazů prokázat. Za třetí: obviněnému je zamezen přístup k důkazovému materiálu i soudním aktům. Za čtvrté: obžaloba systematicky ignoruje indicie budící pochyby či přímo svědčící ve prospěch obviněného. Například zcela mimo hru byla dána nevyloučitelná možnost, že i jiné státy mohou danou chemickou substanci vlastnit, o soukromých osobách či kriminálních strukturách ani nemluvě. Ne, nesnažme se hledat odpověď, kdo je vlastně organizátorem a vykonavatelem otravy Skripalových. Tyto informace nám zůstanou skryty. Tak jak to bylo i v jiných případech, např. kdo zavraždil prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho v Dallasu 22. listopadu 1963, kdo střílel na kyjevském Majdanu v lednu a únoru 2014, kdo sestřelil malajsijský Boeing 777 nad Ukrajinou v červenci 2014, kdo průběžně používá chemické zbraně v Sýrii atd. Snad
časem…..

Kniha neposkytla ani vyčerpávající odpověď, co je to vlastně novičok. V překladu nováček, nová látka. Do této skupiny jsou v průběhu této kauzy Skripal účelově řazeny pouze látky, které jsou uvedeny v několikrát zmiňované knize Vila Mirzajanova, tedy látky série A. Ale sám Mirzajanov do této skupiny rovněž zařadil i binární ruskou nervově paralytickou látku Vx, R 33. A můžeme do této skupiny zařadit rovněž americkou látku GP, která byla vyvíjena ve stejném období, jako látky série A v Sovětském svazu. A jsme-li u označení nováček - proč do této skupiny nezařadit i zneschopňující recepturu obsahující vedle pomocných látek deriváty fentanylu, carfentanilu a remifentanilu, která byla vyvinuta v Sovětském svazu v 80.
letech. To je také nová látka.

Hodně se také diskutuje, zda je možné určit původ toxické látky. Názory odborníků se v tomto případě značně liší. Možná by bylo dobré jenom připomenout podobný případ s tzv.
syrským sarinem. Společný mechanismus OPCW-OSN pro vyšetřování a zjišťování viníků použití chemických zbraní v Sýrii (Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons -
United Nations Joint Investigative Mechanism) se zabýval identifikací složek sarinu použitého v Chán Šajchúnu a možného způsobu jeho výroby za účelem zjištění jeho původu. Metodu výroby chemické látky lze zjistit identifikací příměsí, které obsahuje. Specializovaná laboratoř studovala a porovnávala příměsi obsažené ve vzorcích methylfosfonyldifluoridu
(DF) ze zásob Syrské arabské republiky se vzorky odebranými v Chán Šajchúnu. Výsledky analýz potvrdily, že v Chán Šajchúnu byl použit binární sarin, vznikající reakcí DF s isopropylalkoholem v přítomnosti hexaminu. Vzorky DF ze zásob Syrské arabské republiky a vzorky životního prostředí z Chán Šajchúnu obsahovaly jako příměs hexafluorofosfát (PF6-), isopropylfosfáty a isopropylfosforofluoridáty. Závěr vyšetřování tedy byl, že jejich přítomnost je silným ukazatelem toho, že sarin použitý v Chán Šajchúnu byl vyroben z DF ze zásob
Syrské arabské republiky. Jestli tyto poznatky přeneseme na případ otravy Skripalových a vezmeme v úvahu, že vzorky ruského novičoku měly západní státy k dispozici již od druhé
poloviny 90. let, jistě mají k dispozici všechna naměřená spektrální data, charakterizující danou látku. Data k tomu, aby určily, zda novičok použitý k otravě Skripalových byl s nezpochybnitelnou jistotou ruského původu. Jestli se tedy v souvislosti s případem otravy Skripalových něco ukázalo v plné nahotě, tak je to velice negativní zjištění, že Organizace pro zákaz chemických zbraní již přestala plnit ten hlavní účel, pro který byla vytvořena. Tedy mezinárodní nezávislá technická organizace, s vysokou odbornou úrovní, jejímž jediným mandátem je důsledná kontrola chemického odzbrojení a zákazu chemických zbraní. Rozpory mezi Ruskou federací a západními státy se na jednáních Výkonných rad objevovaly již delší dobu, především v souvislosti s diametrálně odlišným hodnocením, kdo používá chemické zbraně v Sýrii. Tento negativní proces pokračoval rozhodnutím Výkonné rady OPCW, která 4. dubna odmítla společný návrh Moskvy, Teheránu a Pekingu, aby se Ruská federace mohla přímo účastnit dalšího
vyšetřování otravy Skripalových. Jednání diplomatů ze 41 zemí se konalo za zavřenými dveřmi, i když Ruská federace požadovala otevřené zasedání. Návrh podpořilo jen pět zemí -
Alžírsko, Ázerbájdžán, Čína, Írán a Súdán. Proti bylo 15 zemí, dalších 17 zemí se zdrželo, tři státy se hlasování vůbec nezúčastnily. Takže 23 států, více než polovina, se nepostavilo
v tomto konfliktu na stranu Velké Británie. Ještě jednou připomeňme, jaká pravidla stanoví Úmluva pro případ jakýchkoli nejasností mezi smluvními státy. Základním principem Úmluvy je spolupráce smluvních států mezi sebou nebo prostřednictvím OPCW podle článku IX Úmluvy „Konzultace, spolupráce a zjišťování skutečností“, který stanoví:

V jakékoli záležitosti, která může být nastolena ve vztahu k účelu a cíli této Úmluvy nebo k provádění jejích ustanovení, smluvní státy vzájemně konzultují a spolupracují mezi sebou přímo nebo prostřednictvím Organizace nebo s využitím dalších odpovídajících mezinárodních postupů, včetně postupů Organizace spojených národů a v souladu s její Chartou.
Aniž je dotčeno právo kteréhokoli smluvního státu požádat o inspekci na výzvu, smluvní státy by nejprve měly, kdykoliv je to možné, vynaložit veškeré úsilí k vyjasnění a vyřešení jakékoli záležitosti, která může způsobit pochybnosti o dodržování této Úmluvy nebo která vyvolává obavy, pokud jde o záležitost, jež může být pokládána za nejednoznačnou, cestou vzájemných konzultací a výměny informací. Smluvní stát, který obdrží od jiného smluvního státu žádost o vyjasnění jakékoli záležitosti, o které se žádající stát domnívá, že vyvolává pochybnost nebo obavu, poskytne žádajícímu smluvnímu státu dostatečné informace k odstranění vznesených pochybností nebo obav, spolu s vysvětlením, jakým způsobem poskytnutá informace řeší danou záležitost, a to co nejdříve, nejpozději však deset dní po obdržení žádosti. Žádným ustanovením této Úmluvy není dotčeno právo dvou nebo více smluvních států organizovat po vzájemném souhlasu inspekce nebo jakákoli jiná opatření k vyjasnění a vyřešení jakýchkoli záležitostí, které mohou vyvolávat pochybnosti o dodržování nebo zavdávat příčinu k obavám pokud jde o záležitost, jež může být pokládána za nejednoznačnou. Těmito opatřeními nejsou dotčena práva a povinnosti žádného smluvního státu vyplývající z dalších ustanovení této Úmluvy. Britská strana se místo plnohodnotné spolupráce v rámci tohoto mechanismu obrátila na technický sekretariát podle odstavce 38e článek VIII Úmluvy a požádala o technickou pomoc. Článek VIII „Organizace“ pojednává o struktuře Organizace - Konference smluvních států, Výkonná rada, Technický sekretariát, Výsady a imunity. Odstavec 38e článku VIII se týká Technického sekretariátu a ten „poskytuje smluvním státům technickou pomoc a technická vyhodnocování při provádění ustanovení této Úmluvy, včetně vyhodnocování chemických látek zapsaných i nezapsaných v seznamech“. Na základě tohoto odstavce odborníci Organizace navštívili Velkou Británii, aby vypracovali analýzu látky, kterou údajně otrávili Sergeje Skripala a Juliji Skripalovou. Rozpory v OPCW vyvrcholily rozhodnutím o svolání mimořádné Konference smluvních států Úmluvy, která 28. června 2018 schválila rozšíření mandátu Organizace určovat pachatele chemických útoků. Tento dokument podpořilo 82 delegací, proti němu hlasovalo 24 delegací. Podporu měl od zemí EU a USA, proti se postavily např. Rusko, Sýrie či Írán. Podle těchto zemí pravomoc určovat viníka naruší nezávislost Organizace. Dosud mohla OPCW jen informovat, kdy a kde k útoku došlo, vinu za použití zbraní ale nikomu připisovat nemohla. Rusko v souvislosti s tímto hlasováním obvinilo Velkou Británii z podplácení členů OPCW. OPCW se definitivně stala nástrojem NATO, prohlásil bývalý britský velvyslanec v Sýrii Peter Ford. Během několika měsíců se Britové a Američané snažili znovu vytvořit orgán, který už dříve v Sýrii existoval, tedy Společný mechanismus OPCW-OSN pro vyšetřování a zjišťování viníků použití chemických zbraní v Sýrii. Zachovával si právo určovat osoby zodpovědné za údajné chemické útoky, ale doba platnosti tohoto mechanismu vypršela. Rusko a některé další země prodloužení doby platnosti mechanismu nepovolily. Britové hledali způsoby, jak toto rozhodnutí zvrátit a zaměřili na Haag, kde je snadnější ovlivňovat rozhodnutí mimořádnou Konferencí OPCW. Je to všechno kvůli Sýrii, aby se našla záminka pro další fázi západní války proti ní. Až dosud pokusy západních velmocí obvinit Damašek z používání chemických zbraní nebyly úspěšné. V současné době vyšetřuje tým inspektorů Technického sekretariátu OPCW údajné chemické útoky, ke kterým došlo v dubnu 2018 v Dúmě na okraji Damašku. Tým se nepodřídil nátlaku ze strany Velké Británie a Spojených států s cílem obvinit Sýrii. Podle Petera Forda je tento poslední krok úderem po nestrannosti významné mezinárodní instituce, jednoduše zruší proces kontroly nad zakázanými zbraněmi. Tato politizace je velmi krátkozraká a z dlouhodobého hlediska bude mít pro Západ nepříjemné důsledky.

Vrátíme-li se ke značnému pohoršení našich představitelů, že ve Vojenském výzkumném ústavu v Brně syntetizovali látku A-230, nemělo by jejich rozhořčení směřovat spíše na to, proč tak pozdě? Jak je možné, že již dávno nebyly tyto práce provedeny, jaká je tedy úroveň ochrany našich obyvatel proti těmto látkám? Jak již bylo několikrát zmíněno, o látkách ze
skupiny novičoků nemáme téměř žádné autorizované informace. Už i z tohoto důvodu by bylo nezbytné provést důkladný laboratorní výzkum ke stanovení vlastností těchto látek. Je
jistě naprosto správné, jestli ministerstvo obrany uvádí: „Pro úkoly detekce, ochrany a bezpečnosti občanů ČR byly proto i tyto látky zařazeny k testování jejich chemických vlastností, tak jako i jiné bojové otravné látky jako např. sarin nebo tabun“. Otázkou je ale rozsah tohoto testování, rozhodně nejsou postačující tato mikromnožství, která jsou následně
zlikvidována. Tímto způsobem lze pouze naměřit některá analytická spektra látek. Testovat je ale potřebné citlivost detektorů pro tyto látky, účinnost zavedených dekontaminačních směsí, spolehlivost zavedených prostředků ochrany se zaměřením na odolnost filtrů atd. Testování je potřebné nejen v laboratořích, ale i v terénu, provádět výcvik vojsk v reálných podmínkách. Jistě je účelné v této souvislosti stručně připomenout i činnost Státního úřadu pro jadernou
bezpečnost. Úmluva v článku VII „Národní prováděcí opatření“ v odst. 4 stanoví, že „Pro splnění svých závazků vyplývajících z Úmluvy každý smluvní stát jmenuje nebo zřídí národní
orgán působící jako národní koordinační středisko pro efektivní styk s Organizací a s ostatními smluvními státy. Každý smluvní stát notifikuje Organizaci svůj národní orgán v okamžiku, kdy tato Úmluva pro něj vstoupí v platnost“. A v odst. 5 „Každý smluvní stát informuje Organizaci o právních a správních opatřeních přijatých k provádění této Úmluvy“.

Co z toho vyplývá? Patnáct let zkušeností autora této knihy z práce v národním orgánu, z jednání s pracovníky Technického sekretariátu OPCW a s některými smluvními státy ho opravňují k závěru, že pracovníci národního orgánu musí mít odpovídající odbornost, výbornou znalost Úmluvy a také znalost příslušné národní legislativy. Tento orgán funguje jako gestor výkladu Úmluvy a národní legislativy pro potřebu ostatních resortů státní správy a jeho výklad by měl být závazný. A to se bohužel v případě výroby A-230 v České republice nepotvrdilo. Prohlášení vedoucích představitelů SÚJB pro média byla v řadě případů nepřesná, postrádala potřebnou odbornou úroveň, v některých případech byla v rozporu s ustanovením Úmluvy a dokonce i vlastní národní legislativou. A to by mělo být pro představitele úřadu poučením pro budoucnost.

Pokud se případu Skripalových týká - věrohodné informace budou dostupné až po době, která může být velmi, velmi dlouhá. Svědčí o tom o poslední zpráva z tisku ze dne 8. února. Ruský server The Insider a mezinárodní investigativní skupina Bellingcat tvrdí, že jeden z agentů ruské tajné služby Sergej Vjačeslavovič Fedotov zapojený do případu loňské otravy
Sergeje Skripala figuruje i v jiném neúspěšném pokusu o zabití nervovou látkou novičok. V roce 2015 byl tímto jedem otráven bulharský obchodník se zbraněmi Emilijan Gebrev. Následná analýza laboratoře Helsinské univerzity, jež sespecializuje na chemické zbraně, odhalila v tělech obětí sloučeniny svědčící o tom, že zbrojař byl otráven látkou ze skupiny
novičok. Měsíc po útoku se Grebev probral z kómatu a jeho zdravotní stav se zlepšil. V květnu téhož roku se mu však znovu přitížilo a skončil znovu v nemocnici.

Veřejnost stále čeká na vystoupení Sergeje Skripala, který by měl řadu otázek odpovědět. Každé vyšetřování ovšem jednou skončí. A ultimativní chování Britů budí dojem, jako by měli ve všem jasno, tj. jako by jejich vyšetřování bylo dokončeno. Pokud to tak je, přichází čas, kdy se důkazy pro zločin zveřejňují. Zveřejňují se v prvé řadě pro obžalovaného a jeho
obhájce, aby se s nimi mohli vyrovnat. Žádný soud, ba ani soud veřejného mínění, by neměl rozhodovat bez veřejně známých a přesvědčivých důkazů. A ty zatím předloženy nebyly. Britové tvrdí, že mají masu důkazů o tom, že pachatelem útoku na Skripalovy je ruský stát a jeho prezident osobně, ale že je nemohou zveřejnit. Zároveň aktivně podněcují jakýsi veřejný soud nad Ruskem a tlačí na pomyslnou porotu Západu, aby podpořila jejich verdikt.

Možné je však jen jedno nebo druhé; buď lze organizovat soud a odsuzovat, pak se ale musí zveřejnit důkazy. Anebo je zveřejnit nelze, a pak se měl problém řešit nějak jinak. Nedělejme si iluze, že by tajné služby Západu neměly v tomto ohledu dostatek nástrojů. Pouhé vynášení odsuzujících verdiktů bez zveřejnění důkazů, to už nemá daleko k obyčejné propagandě.

Dosud se ale stále potvrzuje stará zásada, že pravda totiž vítězí nad lží jen v těch případech,
kdy to neodporuje státním a bezpečnostním zájmům našim ani našich spojenců.

KONEC

EDIT1: Opravena část překlepů. Za zbytek se omlouvám.