@Atom
Pro ty, co už šířeji chápou svět je přirozenou samozřejmostí, vytvářet klima sdílení a spolupráce ve prospěch kolektivu nezištně, láskyplně a se striktním nastavením hranic, je-li třeba.
K té parazitně degradační potřebě bych také přiřadila významy posedlost, nebo fanatismus, povýšenost, zaujatost, bezohlednost, horlivost atd. (souhrnně egoismy), záleží na kontextu událostí ... ale to už nazíráme konkrétně. Když to zobecním, jde o sobecké potřeby jedince/kolektivu, jeho/jejich existence na úkor druhých, bez ohledu na jejich potřeby, jež v krátkodobém i dlouhodobém horizontu vedou k destrukci, a ne k tvorbě. Jedním slovem k nerovnováze. A je jedno, jde-li o extrémní zlo (ČM) či extrémní dobro (BM), stále je to nevyvážený stav. A to, co civilizačně prožíváme je nerovnováha mezi rovinou "hmotnou a duchovní" (hrubé a jemné materie) . Čas však uzrál a kyvadlo vah se srovnává. Je a bude to doba nelehká, doba velkých zvratů, mnoha prověření kvalit. Karma se zrychleně vybíjí, jak individuální, tak kolektivní. Padají masky a odkrývá se skutečnost. V popředí všeho je zachování morálního kodexu a lidství! Proces transformace v Člověka je jen pro odvážné.
ad Satan - ještě dovysvětlím. Proč Světlonoš, když po něm zůstává jen zkáza, neštěstí a utrpení? Kde je ten světelný prvek? Také mi to dlouho nedávalo smysl, protože pohled přes klíčovou dírku byl subjektivní... Lucifer (vyspělé kolektivní vědomí) tak moc miloval svého Otce Boha, že z lásky k němu se obětoval a padl do nižšího světa, světa hmoty, se všemi jeho zákonitostmi, vyměnil Lásku za sebelásku, aby umožnil Otci Bohu, nám všem, na každé planetě, prožívat Život. Je padlým archandělem z Lásky, ne z protivenství Bohu. Není nepřítel, je protivník. Je odporovou složkou hmoty těla (ego). A do světla přes jeho síto nepropadne nikdo, kdo by měl jen píď egoismu. Je v podstatě strážcem čistoty.
Světlonoš-nosič světla. Nosič-hmota, světlo-Bůh.
ad Satanisti - černí mágové (magická hladina, ne božská). Dokážou nahlédnout a cestovat do astrálního světa a získávají moc, kterou před tím nezakusili. Tento svět si v iluzi zaměnili za božský a Satana prohlásili za boha. Pro tuto hladinu vývoje je to jejich pravda s velkým "P". Jedinci, kteří už nesdílí toto přesvědčení, mají éru černé magie (ČM) za sebou, pokročili do další "třídy", tzv. bílé magie (BM)...a po mnoha dalších inkarnacích dovrší svůj vývoj jako Člověk Milující, nesoucí světlo Boha, Lásku. Netlačí svůj Život tam, kam nepatří, jen aby se předvedl, kým je. Pracuje pro společnost v praxi svého Života a stává se Celkem. Žádnou z vývojových úrovní jedince nelze přeskočit, všemi se musí prožít.
Pozn. Jen má spekulace, zatím se mi to neposkládalo v celistvý obraz. Hmota nese energetické zápisy (informace) po celý cyklus inkarnace (všechny životy) v DNA, v té části, kterou vědci nazývají odpadní, a nemají k ní přístup.
Pomoc má mnoho podob, a tak je třeba rozlišovat citem a zdravým rozumem (prvotní rozlišení v kategorii Úplně všechno). Pokud mladé duši odstraním překážky dané ji v osudu (Boží záměr), zametu ji tak zvaně cestičku. Jakou zkušenost si z toho odnese do budoucích dějů svého života? Jakou bude mít motivaci k sebepoznávání a sebezdokonalování? A co předá svému pokolení? Pomohu ji, nebo ji vlastně ublížím? Pomohu ji krátkodobě pouze v konkrétním ději a vezmu ji příležitost zažít si zkušenost, pro kterou se zde zrodila, a děj se znovu zopakuje u nás obou. Můžu poradit, vysvětlit, fyzicky pomoci, sdělit svou zkušenost, nenásilně komunikovat. Stará duše si příležitost k prožitku vzít nenechá, nedovolí mi to. I v mladém těle mohou být zralé duše. Mám ze svého života, kdy mě syn brzdil v mateřské připoutanosti a říkal mi "nepotřebuji tvoji pomoc, já chci padnout na hubu a sám se zvednout". Už mu přešel 30. rok a je soběstačný a schopen psychicky i fyzicky podpořit druhé, pokud se pro to rozhodne. Mé dvě kamarádky, které mě nazývaly nezodpovědnou matkou, mají své syny stále na krku s jejich parazitně degradačními potřebami a trpí (ty matky).
Pozn. Touha pomoci (pomoc bez rozlišení)= touha po-moci.
Základy sociologie 1, Vnímání a chápání světa 2.4.
"Jestliže se tedy budete zabývat pouze jednotlivostmi a neuvidíte celek, který tyto jednotlivosti spojuje, tak v jejich přílišném množství můžete utonout, aniž byste dokázali ukončit (i když třeba s nějakými chybami) skládanku své mozaiky, a výsledkem bude pouze kaleidoskop, který se může kvůli přeplněnosti jednotlivostmi i zaseknout (o tom je řečnický obrat „zasekla se mu věž“, kde je – tankovou „věží“ – myšlena psychika)."
"Když zhodnotíme výsledky této hlavy, můžeme dospět k závěru, že ve vztahu k úkolu mnohovariantního modelování průběhu událostí v tempu předbíhajícím jejich reálný průběh v Životě jako takovém:
• se jako nejméně funkční jeví kaleidoskopické vnímání světa;
• mozaikové vnímání světa rozvíjející se ve směru „od jednotlivostí k celku“, je v porovnání s kaleidoskopickým funkčnější. Přesto svou efektivitou ustupuje mozaikovému vnímání světa, které se rozvíjí ve směru „od celku k jednotlivostem“, v důsledku jak objektivních příčin, tak i chyb jeho nositelů subjektivně samostatně neodhalitelných;
• mozaikové vnímání světa rozvíjející se směrem „od celku k jednotlivostem“ je nejfunkčnější a nejefektivnější, a také je
nejvíce odolné proti poruchám a zajišťuje schopnost jedince efektivně provádět samodiagnostiku svých chyb."
Základy sociologie 1, Mezní zobecnění=prvotní rozlišení, 3.2.
"Pokud si vezmeme světonázorovou kategorii „Úplně všechno“, která bude v sobě zahrnovat všechno objektivně existující, tak se dostaneme k otázce prvotních rozlišení v ní, které musí být definovány v prvním kroku vybudování mozaiky ve směru procesu jejího vývoje „od celku k jednotlivostem“."
"Řečené v podstatě znamená, že se v mozaikách jednoho podtypu nebudou zobrazovat ty objektivní jevy, které se zobrazují v mozaice druhého podtypu: v mozaikách jednoho podtypu buď budou chybět, nebo se v nich budou v jednom a tom samém světonázorovém nebo pojmovém modulu slévat a mísit mezi sebou objektivně neshodné, tj. objektivně odlišné jevy."
"Tj. jeden z podtypů vnímání světa bude v něčem plný a v něčem mlhavý, nezřetelný , takže budou jeho nositelé odsouzeni svými
systémově-světonázorovými chybami dělat množství chyb v prognostice a ve volbě smyslu svého života, ve vypracování a v uplatňování linie svého chování realizujícího smysl života."
Osobně k němu přistupuji neutrálně, jako k díře v zemi, musím vědět kam nemám šlápnout a hledám způsoby jak před jámou ochránit ostatní (cedulky, překrytí prknem, zabetonování atd..., co je po ruce použiji, např.: v našem věku je k dispozici KSB)
Neutralita = nadhled. Taky tak
@Atom
Pro ty, co už šířeji chápou svět je přirozenou samozřejmostí, vytvářet klima sdílení a spolupráce ve prospěch kolektivu nezištně, láskyplně a se striktním nastavením hranic, je-li třeba.
K té parazitně degradační potřebě bych také přiřadila významy posedlost, nebo fanatismus, povýšenost, zaujatost, bezohlednost, horlivost atd. (souhrnně egoismy), záleží na kontextu událostí ... ale to už nazíráme konkrétně. Když to zobecním, jde o sobecké potřeby jedince/kolektivu, jeho/jejich existence na úkor druhých, bez ohledu na jejich potřeby, jež v krátkodobém i dlouhodobém horizontu vedou k destrukci, a ne k tvorbě. Jedním slovem k nerovnováze. A je jedno, jde-li o extrémní zlo (ČM) či extrémní dobro (BM), stále je to nevyvážený stav. A to, co civilizačně prožíváme je nerovnováha mezi rovinou "hmotnou a duchovní" (hrubé a jemné materie) . Čas však uzrál a kyvadlo vah se srovnává. Je a bude to doba nelehká, doba velkých zvratů, mnoha prověření kvalit. Karma se zrychleně vybíjí, jak individuální, tak kolektivní. Padají masky a odkrývá se skutečnost. **V popředí všeho je zachování morálního kodexu a lidství!** Proces transformace v Člověka je jen pro odvážné.
ad Satan - ještě dovysvětlím. Proč Světlonoš, když po něm zůstává jen zkáza, neštěstí a utrpení? Kde je ten světelný prvek? Také mi to dlouho nedávalo smysl, protože pohled přes klíčovou dírku byl subjektivní... Lucifer (vyspělé kolektivní vědomí) tak moc miloval svého Otce Boha, že z lásky k němu se obětoval a padl do nižšího světa, světa hmoty, se všemi jeho zákonitostmi, vyměnil Lásku za sebelásku, aby umožnil Otci Bohu, nám všem, na každé planetě, prožívat Život. Je padlým archandělem z Lásky, ne z protivenství Bohu. Není nepřítel, je protivník. Je odporovou složkou hmoty těla (ego). A do světla přes jeho síto nepropadne nikdo, kdo by měl jen píď egoismu. Je v podstatě strážcem čistoty.
Světlonoš-nosič světla. Nosič-hmota, světlo-Bůh.
ad Satanisti - černí mágové (magická hladina, ne božská). Dokážou nahlédnout a cestovat do astrálního světa a získávají moc, kterou před tím nezakusili. Tento svět si v iluzi zaměnili za božský a Satana prohlásili za boha. Pro tuto hladinu vývoje je to jejich pravda s velkým "P". Jedinci, kteří už nesdílí toto přesvědčení, mají éru černé magie (ČM) za sebou, pokročili do další "třídy", tzv. bílé magie (BM)...a po mnoha dalších inkarnacích dovrší svůj vývoj jako Člověk Milující, nesoucí světlo Boha, Lásku. Netlačí svůj Život tam, kam nepatří, jen aby se předvedl, kým je. Pracuje pro společnost v praxi svého Života a stává se Celkem. Žádnou z vývojových úrovní jedince nelze přeskočit, všemi se musí prožít.
Pozn. Jen má spekulace, zatím se mi to neposkládalo v celistvý obraz. Hmota nese energetické zápisy (informace) po celý cyklus inkarnace (všechny životy) v DNA, v té části, kterou vědci nazývají odpadní, a nemají k ní přístup.
Pomoc má mnoho podob, a tak je třeba rozlišovat citem a zdravým rozumem (prvotní rozlišení v kategorii Úplně všechno). Pokud mladé duši odstraním překážky dané ji v osudu (Boží záměr), zametu ji tak zvaně cestičku. Jakou zkušenost si z toho odnese do budoucích dějů svého života? Jakou bude mít motivaci k sebepoznávání a sebezdokonalování? A co předá svému pokolení? Pomohu ji, nebo ji vlastně ublížím? Pomohu ji krátkodobě pouze v konkrétním ději a vezmu ji příležitost zažít si zkušenost, pro kterou se zde zrodila, a děj se znovu zopakuje u nás obou. Můžu poradit, vysvětlit, fyzicky pomoci, sdělit svou zkušenost, nenásilně komunikovat. Stará duše si příležitost k prožitku vzít nenechá, nedovolí mi to. I v mladém těle mohou být zralé duše. Mám ze svého života, kdy mě syn brzdil v mateřské připoutanosti a říkal mi "nepotřebuji tvoji pomoc, já chci padnout na hubu a sám se zvednout". Už mu přešel 30. rok a je soběstačný a schopen psychicky i fyzicky podpořit druhé, pokud se pro to rozhodne. Mé dvě kamarádky, které mě nazývaly nezodpovědnou matkou, mají své syny stále na krku s jejich parazitně degradačními potřebami a trpí (ty matky).
Pozn. **Touha** pomoci (pomoc bez rozlišení)= touha po-moci.
Základy sociologie 1, Vnímání a chápání světa 2.4.
_"Jestliže se tedy budete zabývat pouze jednotlivostmi a neuvidíte celek, který tyto jednotlivosti spojuje, tak v jejich přílišném množství můžete utonout, aniž byste dokázali ukončit (i když třeba s nějakými chybami) skládanku své mozaiky, a výsledkem bude pouze kaleidoskop, který se může kvůli přeplněnosti jednotlivostmi i zaseknout (o tom je řečnický obrat „zasekla se mu věž“, kde je – tankovou „věží“ – myšlena psychika)."_
_"Když zhodnotíme výsledky této hlavy, můžeme dospět k závěru, že ve vztahu k úkolu mnohovariantního modelování průběhu událostí v tempu předbíhajícím jejich reálný průběh v Životě jako takovém:
• se jako nejméně funkční jeví kaleidoskopické vnímání světa;
• mozaikové vnímání světa rozvíjející se ve směru „od jednotlivostí k celku“, je v porovnání s kaleidoskopickým funkčnější. Přesto svou efektivitou ustupuje mozaikovému vnímání světa, které se rozvíjí ve směru „od celku k jednotlivostem“, v důsledku jak objektivních příčin, tak i chyb jeho nositelů subjektivně samostatně neodhalitelných;
• mozaikové vnímání světa rozvíjející se směrem „od celku k jednotlivostem“ je nejfunkčnější a nejefektivnější, a také je
nejvíce odolné proti poruchám a zajišťuje schopnost jedince efektivně provádět samodiagnostiku svých chyb."
_
Základy sociologie 1, Mezní zobecnění=prvotní rozlišení, 3.2.
_"Pokud si vezmeme světonázorovou kategorii „Úplně všechno“, která bude v sobě zahrnovat všechno objektivně existující, tak se dostaneme k otázce prvotních rozlišení v ní, které musí být definovány v prvním kroku vybudování mozaiky ve směru procesu jejího vývoje „od celku k jednotlivostem“."_
_"Řečené v podstatě znamená, že se v mozaikách jednoho podtypu nebudou zobrazovat ty objektivní jevy, které se zobrazují v mozaice druhého podtypu: v mozaikách jednoho podtypu buď budou chybět, nebo se v nich budou v jednom a tom samém světonázorovém nebo pojmovém modulu slévat a mísit mezi sebou objektivně neshodné, tj. **objektivně odlišné jevy**."_
_"Tj. jeden z podtypů vnímání světa bude v něčem plný a v něčem mlhavý, nezřetelný , takže budou jeho nositelé odsouzeni svými
systémově-světonázorovými chybami dělat množství chyb v prognostice a ve volbě smyslu svého života, ve vypracování a v uplatňování linie svého chování realizujícího smysl života."_
[quote="pid:36464, uid:426"]Osobně k němu přistupuji neutrálně, jako k díře v zemi, musím vědět kam nemám šlápnout a hledám způsoby jak před jámou ochránit ostatní (cedulky, překrytí prknem, zabetonování atd..., co je po ruce použiji, např.: v našem věku je k dispozici KSB)[/quote]
Neutralita = nadhled. Taky tak ;)