Dnes se budu věnovat pokračování příspěvku o umu a rozumu. Proto by bylo dobré přečíst si nejdříve ten příspěvek, jelikož dnešní navazuje na znalosti z předchozího.
Zajímavý bude především pro muže. Dozví se, něco o vyznamenáních, částích svátečné uniformy i o historii pozdravu zvednutím ruky k spánku.
No a také, co původně znamenala slova služba, čest, svědomí, sláva a chrabrost.
V dávných dobách u praslovanů byly u mužů i žen dlouhé vlasy, které si také zaplétaly do copu (Заплести косу). Muži nosili svůj cop na pravém pleci, ženy na levém.
V současné době se slova čest, svědomí, chrabrost a sláva považují za abstraktní výrazy. Nebylo tomu tak vždy. Tyto abstraktní pojmy pocházejí ze zcela konkrétních věcí. Cop, do kterého se vlasy zaplétaly má dvě široké povrchy. Vnitřní a vnější. A tak u ženy vnější část copu se nazývala čest, vnitřní svědomí.
Zatím co, vnitřní strana mužského copu měla název sláva, vnější chrabrost.
Pojmenování muže který měl vlasy zapleteny do copu bylo - varov (варов) nebo narov (наров) písmeno "н" se podle jasny mohlo zaměňovat za písmeno "и" pak se slovo četlo jako jarov (яров) pak se tato slova mohou zkracovat na var, nar, nebo jar. A podle svého copu (slávě) se muž nazýval "вораджаф, нараджаф, яраджаф. Dalším pravidlem jasny bylo, že spojení "дж" se četlo jako "и", pak se tato slova vyslovovala jako вораиаф, нараиаф, яраиаф. Jestli se spojení písmen "дж" četlo jako "д", pak se ta slova vyslovovala jako ворадаф, нарадаф, ярадаф. Dál se ta slova vyvíjela zkrácením na ворот, народ, я род.
No a pokud se muž nazýval i podle chrabrosti i slávy tak se tato slova četla jedním slovem "подряд" .
Slovo "народ" je pojmenováním dvou stran copu. Vrchní strany - chrabrosti (доблесть) a spodní strany - slávy.
Takže slovo národ se skládá ze dvou slov "muž" a "rad" (řád, pořádek). Národ je formace mužů - a nebo také dalším odvozením, představuje Boha. Ve staré Indii se tato slova spojila ve výraz nara-narajana. Dnes se toto spojení v Indii používá jako představa Boha Višny. Je to jeho dvojjediná podstata v zobrazení dvojčat. Nara jako muž a narajana jako jeho duše. V Indii je jednou z inkarnací boha Višny, Ardžuna a Krišna. V Evropě naru - narajanu představují Romulus a Remus.
Praslované naru - narajanu nazývali luk a šípy nebo hrom a blesk (яростный гром и яркую молню). U Slovanů od slova jar ja roda, vzniklo jméno Jaroslav.
Od slova naru.- narataju vzniko také slovo наратай, což znamená zpěvák. Jedním z takových naratajů byl Sadko ve známé bylině. Všichni lidé, kteří byli "narataji" byli velice vzdělaní, v dnešní době bychom je nazvali spisovateli. Tito naratajové psali různé vzdělávací texty, hlavně pro mladé lidi a děti. Psali slova písní, pohádky, byliny, přísloví. V současné době se takový smysluplný text, který má začátek i konec nazývá "narativním textem" nebo zkráceně "narrativ".
Na západě se takové texty nazývají oratorii, ódy, ságy, legendy, balady. V Slovanském jazyce - letopisy, národními písněmi, národními pohádkami, bylinami, příslovími.
Narataj, který skládal písně, nebo texty svým hrdinům vždy držel palce, těžce nesl prohry svých hrdinů, neb se radoval z jejich úspěchů, tj. vždy byl na jejich straně (ратовал). Na Slovensku se to slovo zachovalo, jako "ratovať" někoho, ve smyslu zachránit.
Jedno přadeno mužských vlasů se nazývalo "ланж", "ланг", nebo "ранг". Začátek copu si muži připevňovali přezkou, která se nazývala "služba". Služba tedy byla přezka (пряжка). kterou si muži drželi spletené vlasy pospolu ( сложивала) v jednom "rangu", aby jim dlouhé vlasy při pohybu nepřekážely. Druhý název této přezky byl také "гарда" nebo "погон". Konec copu se svazoval наконечником. Mělo se zato, že délka copu od "gardy" do "наконечника" se má rovnat jednomu "гарду" nebo jednomu "ярду" . (obecně na výslovnost prvního písmene mělo vliv první písmeno, pokud prvním písmenem bylo písmeno "ižica", tak se mohlo vyslovovat, jako "й, у, в, ю, н".) Jak vám již jistě došlo, slovo гард (gard) nebo ярд (jard) je jednotkou délky a je rovný 3 futam, nebo 36 djujmam.
Slovo "гард" mají ve své osnově slova jako "ограда, огород, изгородь" (ohrada, zahrada, živý plot), a také slova "охрана, хранить, город, городить" (ochrana, chránit- držet, město, oplotit).
Odtud pak slova v ostatních jazycích jako garden, garten, jardins.
V dnešních jednotkách je jard = 91,44 cm. Mělo se za to, že délka mužského copu se měla rovnat jednomu jardu. Jak je vidět, 1 jard je menší než 1m, proto se jednomu jardu říkalo také "погонный", běžný metr. To znamená, že délka copu měla mít 1 "погонный" metr.
Všichni vojíni i důstojníci nosili zapletený cop. Cop byl znakem, že muž byl bojovník, který se vyznačoval chrabrostí a slávou. Všechna vyznamenání nosil přivázané na svém copu. Vyznamenáními byly především drahé kameny umístěny v pěkném kovovém rámečku (оправье) se stužkou (лента). Takový kámen v rámečku se stuhou se nazýval "орден" (řád).
Později se takové řády začali zjednodušovat, místo drahých kovů a kamenů se začaly používat levnější náhražky, často bez kamenů. Takovým řádům se začalo říkat "медаль", medaile. Slovo medaile má přímou vazbu na slovo měď. Bronz je slitina mědi s cínem. A právě od slova měď pochází slovo "металл" kov.
Slovo "орден" má stejný základ jako slovo "гордость" (hrdost). Od slova "орден" vznikly jména jako Oleg, Olga, nebo Ferdinand, Fernan, Fernando, Jarden, Orden.
Muži si tato vyznamenání vplétaly do vnitřní části copu a na vrchní byla vidět jen stužka. Podle barvy té stuhy bylo lehké zjistit, jaké vyznamenání muž dostal a schovává se na vnitřní straně copu. Jen v případě, když si muž přehodil svůj cop na hruď, bylo možné vidět všechny jeho vyznamenání v celé kráse.
Protože svá vyznamenání nosili na vnitřní straně copu, který se nazývá "sláva" pak bylo vidět, jakou slávou byla jeho chrabrost oceněna. Každý řád má svoji barvu stužky. Stuha se zpočátku nazývala "бантыш". Slovo "бантыш" pochází od slova "связнтыж" (spojení), později dostala název "муарова". (moaré z Francouzštiny) Francouzské slovo moaré, má vztah k Ruským slovům "трава мурава" (mravenčí tráva) a "марио".
Později, se tyto řády přestaly nosit ve vlasech a tak se stuhy nahradily speciálním špendlíkem obtočeným stuhou a začaly se připevňovat k oblečení na levé straně hrudi. Ještě později místo celého řádu začali muži nosit jenom špendlík obtočený stužkou. Podle toho kousku stuhy se dá zjistit, jaký řád stužka představuje.
Dříve také muži nosili v copech jenom stuhy a řády se stuhami jen při výjimečných příležitostech.
Později některé řády rozdělili do několika stupňů. Georgievský řád měl 4 stupně. Ten, kdo dostal všechny stupně řádu, dostal "полный бант", tomu se říkala "sláva". Popsal jsem celý postup vývoje od "slávy" konkrétní, ke "slávě" abstraktní. Ve II.sv. válce již vojáci místo Georgievského řádu dostávali Řád Slávy, který měl 3 stupně.
https://avatars.mds.yandex.net/i?id=9aea647019e2dc64e2eea1b8da2db35a-5604246-images-thumbs&n=13&exp=1
https://avatars.mds.yandex.net/i?id=2a0000017a01c50c0907507e138be23b3dc2-4372726-images-thumbs&n=13&exp=1
https://avatars.mds.yandex.net/i?id=f8d65942777231343fe3124818608498-5221765-images-thumbs&n=13&exp=1
K tomu všemu, co jsem napsal je dobré ještě osvětlit některé věci. Slovo vojín a soldat není to samé. Vojín bojoval za svoji zemi, zatím co slovo soldat pochází z italštiny a znamená vojáka, který bojoval za žold, kdy mu byly vypláceny mince soldy.
Voják na své uniformě nosil různé znaky které označovaly jeho hodnost, příslušnost k tomu, kterému rodu a pod. Aby v boji muži nepřekážel jeho cop, na rameni se přišíval popruh - nárameník (погон), pod který se cop podvlékl a tak nepřekážel. No a konec copu se přivazoval ke knoflíku uniformy. Voják tak nesl (погон) nárameník, no a tomu se říkalo služba. Z toho máme rčení, že muž vše nosí na svých ramenou.
Později, se užil zvyk, že vojíni svůj cop si před bojem sami uřízli a ten dali do úschovy svému veliteli (aby je o něj nepřipravil nepřítel), protože přijít o svůj cop znamenalo přijít o svoji chrabrost a slávu, což bylo horší než smrt. Znamenalo to ztratit nejen svůj život, ale i neživot. Po boji dostával vojín svůj cop zpátky a dokud mu neodrostli nové vlasy, mohl si jej připevňovat na hlavu. Pokud měl muž již nedostatek vlasů, mohl je nahradit vlasy své ženy, nebo dcer.
Podle copů dostali naší předkové své pojmenování sláva - Slované. V překladu muži se zapletenými copy= sláva. Zatím co, západní národy nosili jen umělý copánek na svých parukách. Místo copu, který si Slované připínali na knoflík uniformy, západní nosili širokou stuhu. Suchozemská vojska nosila červenou stuhu z pravého ramena na levou stranu, a námořní síly nosili modrou stuhu z levého ramene na pravou stranu. Všechna svá vyznamenání nosili na těchto "falešných" copech, stuhách.
https://avatars.mds.yandex.net/i?id=2a00000179f6396972f0c173e356b230ab47-4010643-images-thumbs&n=13&exp=1
S příchodem Němců na Ruský trůn, se tyto pořádky dostali i do Ruské armády a od těch dob, se ruské uniformy zapínají po protestantsky zleva napravo. No původně po Rusky to bylo zprava nalevo. Tak se pravé, stalo levým. Tak se nazvání vrchní a spodní strany mužského copu začalo nazývat podle copu ženského čest a svědomí. Proto také přestali nosit cop na své hlavě. Protože již svým copem nemohli vzdávat čest nadřízeným, začali tuto čest vzdávat pohybem pravé ruky k spánku, který evokoval uříznutí copu. Tak již nedávali svému nadřízenému chrabrost a slávu, ale čest a svědomí. Nebo jen čest, tedy po Německy. A toto došlo až do dnešních dnů. Dáváme svoji čest a někdy i svědomí.
https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQKTUIdW0xm1lGnZNcXa4qg39A3GAcctT3CVRKYEGGIy1pkCK7sRml9W_8nB7mGPnTllpc&usqp=CAU
https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSqE8on8AGmMJjRhjOGsjVKqHjriG8TMBbK3ySh2XdLX-t-rp53Imk2cVWDfbfJze8SX3s&usqp=CAU
Slovo čest, pochází od slova "есть" (je). Slovo есть, истина, jsou ze stejného základu. Mužský cop se převrátil ze znaku chrabrosti a slávy na část mundůru, který se nazývá cizím slovem akselbant.
Uvedený link je důležitý, ale z nějakého důvodu se neotevírá, tak si zadejte do vyhledávače šňůra uniforma
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0%C5%88%C5%AFry_(uniforma)
Šňůry nahrazují zapletený mužský cop. Generálu Petru Pavlu sluší, ne?

Takže akselbant pochází od copu, akorát jeho původ je již zapomenut, jak je vidět z vikipedie.
Pro ty, které zajímá jak se četla různá zrušena písmena.
https://derzhavarus.ru/glubinnye-obrazy-bukvic-3.html
Dnes se budu věnovat pokračování příspěvku o umu a rozumu. Proto by bylo dobré přečíst si nejdříve ten příspěvek, jelikož dnešní navazuje na znalosti z předchozího.
Zajímavý bude především pro muže. Dozví se, něco o vyznamenáních, částích svátečné uniformy i o historii pozdravu zvednutím ruky k spánku.
No a také, co původně znamenala slova služba, čest, svědomí, sláva a chrabrost.
V dávných dobách u praslovanů byly u mužů i žen dlouhé vlasy, které si také zaplétaly do copu (Заплести косу). Muži nosili svůj cop na pravém pleci, ženy na levém.
V současné době se slova čest, svědomí, chrabrost a sláva považují za abstraktní výrazy. Nebylo tomu tak vždy. Tyto abstraktní pojmy pocházejí ze zcela konkrétních věcí. Cop, do kterého se vlasy zaplétaly má dvě široké povrchy. Vnitřní a vnější. A tak u ženy vnější část copu se nazývala **čest**, vnitřní **svědomí**.
Zatím co, vnitřní strana mužského copu měla název **sláva**, vnější **chrabrost**.
Pojmenování muže který měl vlasy zapleteny do copu bylo - varov (варов) nebo narov (наров) písmeno "н" se podle jasny mohlo zaměňovat za písmeno "и" pak se slovo četlo jako jarov (яров) pak se tato slova mohou zkracovat na var, nar, nebo jar. A podle svého copu (slávě) se muž nazýval "вораджаф, нараджаф, яраджаф. Dalším pravidlem jasny bylo, že spojení "дж" se četlo jako "и", pak se tato slova vyslovovala jako вораиаф, нараиаф, яраиаф. Jestli se spojení písmen "дж" četlo jako "д", pak se ta slova vyslovovala jako ворадаф, нарадаф, ярадаф. Dál se ta slova vyvíjela zkrácením na ворот, народ, я род.
No a pokud se muž nazýval i podle chrabrosti i slávy tak se tato slova četla jedním slovem "подряд" .
Slovo "народ" je pojmenováním dvou stran copu. Vrchní strany - chrabrosti (доблесть) a spodní strany - slávy.
Takže slovo národ se skládá ze dvou slov "muž" a "rad" (řád, pořádek). Národ je formace mužů - a nebo také dalším odvozením, představuje Boha. Ve staré Indii se tato slova spojila ve výraz nara-narajana. Dnes se toto spojení v Indii používá jako představa Boha Višny. Je to jeho dvojjediná podstata v zobrazení dvojčat. Nara jako muž a narajana jako jeho duše. V Indii je jednou z inkarnací boha Višny, Ardžuna a Krišna. V Evropě naru - narajanu představují Romulus a Remus.
Praslované naru - narajanu nazývali luk a šípy nebo hrom a blesk (яростный гром и яркую молню). U Slovanů od slova jar ja roda, vzniklo jméno Jaroslav.
Od slova naru.- narataju vzniko také slovo наратай, což znamená zpěvák. Jedním z takových naratajů byl Sadko ve známé bylině. Všichni lidé, kteří byli "narataji" byli velice vzdělaní, v dnešní době bychom je nazvali spisovateli. Tito naratajové psali různé vzdělávací texty, hlavně pro mladé lidi a děti. Psali slova písní, pohádky, byliny, přísloví. V současné době se takový smysluplný text, který má začátek i konec nazývá "narativním textem" nebo zkráceně "narrativ".
Na západě se takové texty nazývají oratorii, ódy, ságy, legendy, balady. V Slovanském jazyce - letopisy, národními písněmi, národními pohádkami, bylinami, příslovími.
Narataj, který skládal písně, nebo texty svým hrdinům vždy držel palce, těžce nesl prohry svých hrdinů, neb se radoval z jejich úspěchů, tj. vždy byl na jejich straně (ратовал). Na Slovensku se to slovo zachovalo, jako "ratovať" někoho, ve smyslu zachránit.
Jedno přadeno mužských vlasů se nazývalo "ланж", "ланг", nebo "ранг". Začátek copu si muži připevňovali přezkou, která se nazývala "služba". **Služba** tedy byla přezka (пряжка). kterou si muži drželi spletené vlasy pospolu ( сложивала) v jednom "rangu", aby jim dlouhé vlasy při pohybu nepřekážely. Druhý název této přezky byl také "гарда" nebo "погон". Konec copu se svazoval наконечником. Mělo se zato, že délka copu od "gardy" do "наконечника" se má rovnat jednomu "гарду" nebo jednomu "ярду" . (obecně na výslovnost prvního písmene mělo vliv první písmeno, pokud prvním písmenem bylo písmeno "ižica", tak se mohlo vyslovovat, jako "й, у, в, ю, н".) Jak vám již jistě došlo, slovo гард (gard) nebo ярд (jard) je jednotkou délky a je rovný 3 futam, nebo 36 djujmam.
Slovo "гард" mají ve své osnově slova jako "ограда, огород, изгородь" (ohrada, zahrada, živý plot), a také slova "охрана, хранить, город, городить" (ochrana, chránit- držet, město, oplotit).
Odtud pak slova v ostatních jazycích jako garden, garten, jardins.
V dnešních jednotkách je jard = 91,44 cm. Mělo se za to, že délka mužského copu se měla rovnat jednomu jardu. Jak je vidět, 1 jard je menší než 1m, proto se jednomu jardu říkalo také "погонный", běžný metr. To znamená, že délka copu měla mít 1 "погонный" metr.
Všichni vojíni i důstojníci nosili zapletený cop. Cop byl znakem, že muž byl bojovník, který se vyznačoval chrabrostí a slávou. Všechna vyznamenání nosil přivázané na svém copu. Vyznamenáními byly především drahé kameny umístěny v pěkném kovovém rámečku (оправье) se stužkou (лента). Takový kámen v rámečku se stuhou se nazýval "орден" (řád).
Později se takové řády začali zjednodušovat, místo drahých kovů a kamenů se začaly používat levnější náhražky, často bez kamenů. Takovým řádům se začalo říkat "медаль", medaile. Slovo medaile má přímou vazbu na slovo měď. Bronz je slitina mědi s cínem. A právě od slova měď pochází slovo "металл" kov.
Slovo "орден" má stejný základ jako slovo "гордость" (hrdost). Od slova "орден" vznikly jména jako Oleg, Olga, nebo Ferdinand, Fernan, Fernando, Jarden, Orden.
Muži si tato vyznamenání vplétaly do vnitřní části copu a na vrchní byla vidět jen stužka. Podle barvy té stuhy bylo lehké zjistit, jaké vyznamenání muž dostal a schovává se na vnitřní straně copu. Jen v případě, když si muž přehodil svůj cop na hruď, bylo možné vidět všechny jeho vyznamenání v celé kráse.
Protože svá vyznamenání nosili na vnitřní straně copu, který se nazývá "sláva" pak bylo vidět, jakou slávou byla jeho chrabrost oceněna. Každý řád má svoji barvu stužky. Stuha se zpočátku nazývala "бантыш". Slovo "бантыш" pochází od slova "связнтыж" (spojení), později dostala název "муарова". (moaré z Francouzštiny) Francouzské slovo moaré, má vztah k Ruským slovům "трава мурава" (mravenčí tráva) a "марио".
Později, se tyto řády přestaly nosit ve vlasech a tak se stuhy nahradily speciálním špendlíkem obtočeným stuhou a začaly se připevňovat k oblečení na levé straně hrudi. Ještě později místo celého řádu začali muži nosit jenom špendlík obtočený stužkou. Podle toho kousku stuhy se dá zjistit, jaký řád stužka představuje.
Dříve také muži nosili v copech jenom stuhy a řády se stuhami jen při výjimečných příležitostech.
Později některé řády rozdělili do několika stupňů. Georgievský řád měl 4 stupně. Ten, kdo dostal všechny stupně řádu, dostal "полный бант", tomu se říkala "sláva". Popsal jsem celý postup vývoje od "slávy" konkrétní, ke "slávě" abstraktní. Ve II.sv. válce již vojáci místo Georgievského řádu dostávali Řád Slávy, který měl 3 stupně.
https://avatars.mds.yandex.net/i?id=9aea647019e2dc64e2eea1b8da2db35a-5604246-images-thumbs&n=13&exp=1
https://avatars.mds.yandex.net/i?id=2a0000017a01c50c0907507e138be23b3dc2-4372726-images-thumbs&n=13&exp=1
https://avatars.mds.yandex.net/i?id=f8d65942777231343fe3124818608498-5221765-images-thumbs&n=13&exp=1
K tomu všemu, co jsem napsal je dobré ještě osvětlit některé věci. Slovo vojín a soldat není to samé. Vojín bojoval za svoji zemi, zatím co slovo soldat pochází z italštiny a znamená vojáka, který bojoval za žold, kdy mu byly vypláceny mince soldy.
Voják na své uniformě nosil různé znaky které označovaly jeho hodnost, příslušnost k tomu, kterému rodu a pod. Aby v boji muži nepřekážel jeho cop, na rameni se přišíval popruh - nárameník (погон), pod který se cop podvlékl a tak nepřekážel. No a konec copu se přivazoval ke knoflíku uniformy. Voják tak nesl (погон) nárameník, no a tomu se říkalo **služba**. Z toho máme rčení, že muž vše nosí na svých ramenou.
Později, se užil zvyk, že vojíni svůj cop si před bojem sami uřízli a ten dali do úschovy svému veliteli (aby je o něj nepřipravil nepřítel), protože přijít o svůj cop znamenalo přijít o svoji chrabrost a slávu, což bylo horší než smrt. Znamenalo to ztratit nejen svůj život, ale i neživot. Po boji dostával vojín svůj cop zpátky a dokud mu neodrostli nové vlasy, mohl si jej připevňovat na hlavu. Pokud měl muž již nedostatek vlasů, mohl je nahradit vlasy své ženy, nebo dcer.
Podle copů dostali naší předkové své pojmenování sláva - Slované. V překladu muži se zapletenými copy= sláva. Zatím co, západní národy nosili jen umělý copánek na svých parukách. Místo copu, který si Slované připínali na knoflík uniformy, západní nosili širokou stuhu. Suchozemská vojska nosila červenou stuhu z pravého ramena na levou stranu, a námořní síly nosili modrou stuhu z levého ramene na pravou stranu. Všechna svá vyznamenání nosili na těchto "falešných" copech, stuhách.
https://avatars.mds.yandex.net/i?id=2a00000179f6396972f0c173e356b230ab47-4010643-images-thumbs&n=13&exp=1
S příchodem Němců na Ruský trůn, se tyto pořádky dostali i do Ruské armády a od těch dob, se ruské uniformy zapínají po protestantsky zleva napravo. No původně po Rusky to bylo zprava nalevo. Tak se pravé, stalo levým. Tak se nazvání vrchní a spodní strany mužského copu začalo nazývat podle copu ženského čest a svědomí. Proto také přestali nosit cop na své hlavě. Protože již svým copem nemohli vzdávat čest nadřízeným, začali tuto čest vzdávat **pohybem pravé ruky k spánku, který evokoval uříznutí copu.** Tak již nedávali svému nadřízenému chrabrost a slávu, ale čest a svědomí. Nebo jen čest, tedy po Německy. A toto došlo až do dnešních dnů. Dáváme svoji čest a někdy i svědomí.
https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQKTUIdW0xm1lGnZNcXa4qg39A3GAcctT3CVRKYEGGIy1pkCK7sRml9W_8nB7mGPnTllpc&usqp=CAU
https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSqE8on8AGmMJjRhjOGsjVKqHjriG8TMBbK3ySh2XdLX-t-rp53Imk2cVWDfbfJze8SX3s&usqp=CAU
Slovo čest, pochází od slova "есть" (je). Slovo есть, истина, jsou ze stejného základu. Mužský cop se převrátil ze znaku chrabrosti a slávy na část mundůru, který se nazývá cizím slovem akselbant.
Uvedený link je důležitý, ale z nějakého důvodu se neotevírá, tak si zadejte do vyhledávače šňůra uniforma
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0%C5%88%C5%AFry_(uniforma)
Šňůry nahrazují zapletený mužský cop. Generálu Petru Pavlu sluší, ne?
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/54/Petr_Pavel_2012.JPG/320px-Petr_Pavel_2012.JPG
Takže akselbant pochází od copu, akorát jeho původ je již zapomenut, jak je vidět z vikipedie.
Pro ty, které zajímá jak se četla různá zrušena písmena.
https://derzhavarus.ru/glubinnye-obrazy-bukvic-3.html
Upravené 12. 2. 2022 o 08:42